Dubnové aprílové počasí vskutku nenechalo nic náhodě. Ač jako většina dobrodruhů i my utekli za teplem na jih, přesto i nás zastihly potoky vody z nebe. Ale když pranostika praví „Duben hojný deštěm, říjen vínem“, tak jsme tomu počasí odpustili.

Dubnová Alboška byla nakonec dobrý nápad, což jsme si ospravedlnili hned po příjezdu (respektive po rozednění následujícího rána). Ještě na makedonské straně hranice jsme totiž prozkoumali parádní termální prameny, s vodou snad na bodu varu. Trocha hecu a po vykoupání jsme se nahrnuli na naší první plavbu, na řeku Černý Drin. Ten odtéká z Makedonského Ohridského jezera, aby po zhruba padesáti kilometrech překročil hranici s Albánií. Jeli jsme jeho horní část, od mostu blízko hranic až po most u obce Muhurr, západně od Peshkopi. Příjemných pět hodin krásné vody, jarem provoněné přírody.

Odsud jsme se přesunuli dále na jih, za řekou Vjosë, která pramení v řeckém pohoří Pindos. Vodákům nabízí až sedmdesát kilometrů sjízdné vody, oproti jiným řekám i v létě. My nasedli kousek od řecké hranice a užili si krásné dva dny pádlování až k přehradě u města Tepelenë. Kromě nádherného slepencového kaňonu, hlubokých údolí a sportovně peřejnatého úseku mezi Petranem a Permëtem jsme projeli i soutěsku pod Kelcyre, do níž jsme obvykle jen mlsně hleděli z cesty vysoko nad řekou.

Mimo pádlování jsme protáhli i nohy při výletech na kole, nenechali jsme si ujít například Syri i Kaltër (Modré oko), což je křišťálově čistý krasový pramen, vyvěrající nedaleko města Gjirokastër. Z pohádkově čistého jezírka vytéká řeka Bistrica. Hladina jezírka se zde vzdouvá, tak silný podzemní pramen je. Na jeho dno ještě nikdo nedosáhl, ale v sedmdesáti metrech už potápěči byli. Sice se i zde už dnes vybírá vstupné, ale jak je v těchto zemích zvykem, hlídáno moc není, takže koupačka pro otužilce je možná.

Třešničkou na dortíku byl kaňon objímající řeku Osum nad Çorovodë. Je to jeden z nejkrásnějších a nejznámějších kaňonů, a to nejen v Albánii. Tato hříčka přírody je jistě nejkrásnější z pohledu vodáka. Je dlouhý asi dvanáct kilometrů, horní úsek je více otevřený do široké krajiny, pak se ale sevře v kolmé a vysoké stěny, místy úzké na dva metry. Padá zde mnoho vodopádů, slabších i hřmících. Jen těžko by si vodák mohl nechat tuto nádheru ujít.

Další dva dny jsme prolenošili u moře, objevovali další krásy země a užívali si báječné albánské pohostinnosti. Takže Maňána, nesër! (Albánsky zítra, se totiž řekne nesër ;-)).

==Marek Šimíček, www.bajkal700.cz==