Druhý květnový svátek osvobození tradičně trávíme na tatranských řekách. Prodloužíme si víkend a domů si zpravidla přivážíme veselé zážitky. Ne jinak tomu bylo i letos. Naše vodácké putování obvykle začíná řekou Bialkou na polské straně Tater. Tu jsme se ale rozhodli letos nejet. Stačilo nám nahlédnout na vodočet na Bialce. Rozhodnutí padlo velmi rychle. Přeci jen už nás Bialka v létech minulých docela slušně vytrestala. Míříme si to tedy rovnou na Slovensko.

Našim cílem je řeka Belá, matka slovenských řek, pramenící pod Kriváněm. Do kempu ve Vavrišově se sjíždíme z celé Moravy – partička ze Vsetína, Olomouce, Kopřivnice i jižní Moravy. Aktuální stav 95 cm – to bude veselé a rychlé pohoupání.

Protože naši jihomoravští přátelé jsou poseroutky, kteří si netroufají jet na singlu, nafukujeme náš raft. My nasedáme na Kokavském mostě, ostatní jedou z Podbánského. Je pravé poledne a my už tušíme, že jízda bude svižná. A naše tušení bylo správné. Frk frk a už jsme byli dole. Mezitím nás Belá i trochu pobavila, v jednom místě jsme zvolili špatné rameno a najeli jsme do vysokého mlází a trav. Chvílemi to vypadalo, jako bychom zachraňovali spící Růženku. Na štěstí ale bylo dost vody na to, aby nás to vyplivlo zpátky do správného koryta. Omláceni větvemi pomalu doplouváme do kempu.

Večer patřil přátelskému posezení u ohýnku s kytarou, vykládajíce si zážitky z uplynulého dne, a vlastně i z uplynulé sezóny. Neviděli jsme se takto pohromadě celý rok, takže máme si co vykládat až do časných ranních hodin. 

Následujícího rána spřádáme stejný plán, někteří z nás se rozhodli vyrazit na Hornád, někteří na Bialku. Což ovšem nedopadlo moc dobře, prý tam někteří vyráběli akrobatické kousky. My alespoň měli Bialku dobře načtenou a už jsme věděli, kde se na řece vytvořil zátaras sesuvem břehu. Stejně jako každý rok i letos pomáháme vytahovat loď z pod nánosu. Není to zrovna dobré místo pro plavání. Posádka Pálavy ale měla štěstí – já bych na Pálavě bez odtokového rukávu nejela. Vidím je zlomené každý rok někde pod stromem.

Ve Vavrišově zůstáváme až do pondělí, ostatní se už rozutíkali při neděli domů. My si ale chceme ještě užít den volna v nádherné přírodě našich blízkých sousedů, kde se vždy cítíme tak dobře! Vždyť zasněžené vrcholky Tater při splouvání uvidíme zase až za rok!

 ==Ahooj, Dorka Hrabová==