Za ty roky, co člověk jezdí na kajaku, se už leccos naučil. O vodě, o věcech, o sobě. Už dávno mi nedělá problém bleskově se rozhodnout, co vše musím nabalit do lodi těsně před vyplutím. Ve vaku je – tedy pokud nedojde k nějaké nehodě – vlastně vždy vše, a tak stačí jen hrábnout a mám. Anebo taky nemám, ale pak dělám, jako že to vlastně nepotřebuji, a že to nemám je samo sebou součást dost rafinovaného plánu.

Tedy to v případě, že jsem to prostě nechal doma pod postelí. Faktem ale zůstává, že je dost těžké udržet tvář a vysvětlit svým kamarádům, že nejlepší častí mého famózního plánu na tento pádlovací týden je fakt, že jsem si nevzal pádla. A to nemluvím o následné debatě mezi mnou a mnou. Ale to jsem odbočil. Také člověk už většinou ví, co ho na řece čeká, a co bude muset podstoupit za procedury. Přenášení, prohlížení, jištění, skákaní, ježdění popřípadě plavání a hlavně hromada rozhodovaní. Ale na to je človíček od vody dobře připraven a málo kdy může být překvapen natolik, že by byl ve stavu skoro až zoufalém. Stavu zoufalém z toho, že neví. Toto jsou slova, které vlastně dělají ten příjemný klid před vyplutím, kdy si říkám: je to v pohodě. Mam vše co chci, co potřebuji, vím, co mě čeká a mám na to – tedy alespoň doufám. A jestli na to nemám, tak alespoň dostanu veselou příležitost se bleskurychle zlepšit, že. Nejdřív v pádlování samotném. Když se to nepovede podle plánu, pak dostávám šanci na zlepšení svého plaveckého stylu, který skoro vždy končí – což je také součástí mého rafinovaného plánu – možností procvičit partičku v záchraně tonoucího. Zaplať pánbůh, že to není až tak často a že někteří s tím chytáním lidských odpadů nemají žádný problém. Takže jsem chtěl říct, že zkušenosti nabyté za ta léta pádlování vytvářejí klidné prostředí ve vodákově hlavě.

Donedávna to pro mě byl betonový klid, o který jsem se mohl kdykoliv opřít, ale… Pak přisel ten zmatek v potravinách. Donedávna jsem si myslel, že filety můžou byt jen z ryb. Nejsem žádný gurmán a ani odborník přes potraviny, ale přiznávám, ze mě překvapil fakt, že jsou filety i z králíka a jestli jsem to dobře pochopil, tak vlastně mohou být z jakéhokoliv zvířete. No ale to jsem znovu odbočil. Stále jsem klidný, vše mám. Mírně znepokojivou informací pro mě byla zmínka o existenci další filety a to filety ne z králíka, ale z gumy. Gurmán negurmán, betonový klid začíná byt ve střehu. Trocha držkování a hecování, slovo dalo slovo a už stojím s pumpou na Liptovském Mikuláši a nafukuji tu gumovou filetu, která se vymkla naprosto z mého chápání potravin. Bojuji se zmatkem v mé hlavě. Snažím se o znovuzbetonovatění svého klidu. Ty vole vždyť jsi na Lipťáku, to je tvoje hřiště, tady ses naučil vše, co umíš, tady znáš každou vlnku… Fileta je nafouknuta a betonový klid je beznadějně v hajzlu. Piko vteřinu se s tím snažím bojovat a v hlavě formuluji nějaké věty o rafinovaném plánu. Vím ale o co jde, a tak to vzdávám a přijímám nevyhnutelné. Aspoň, že je červená. Červené lodě jezdi tak nějak lépe. Nepanikařím. Dáváme loď na vodu a nastupujeme. Zkušená majitelka lodi rozhoduje o umístění na pozice a nepochopitelně získávám výsostné místo zadáka? Je normální? Není, není, NENÍ!!! Sedím v lodi, tedy klečím s koleny u sebe a děláme pár prvních záběrů. Nepanikařím. Loď vůbec nedělá, co by měla. Veškerý pohyb je chaotický a nepředvídatelný. Zdravý rozum zapnul veškeré výstražné kontrolky a velí: RYCHLE NA BŘEH – POKUD TO JEŠTĚ PŮJDE. Nadechuji se k vyslovení této teze, ale nedostávám příležitost. Než něco stihnu říct, slyším větu: „dobrý, jedeme dolů.“ Panikařím, panikařím, PANIKAŘÍM!! Alespoň, že dokážu panikařit s úsměvem.

Snažím se aplikovat na Filetu vše, co jsem se naučil na kajaku. Funguje toho jen velice málo a tak je naše jízda dost veselá. Za ty dvě hodiny plápolání v lodi zplozené gumovým kulinářstvím mi proletěla hlavou spousta věcí. Jednak musím říct, že jsem překvapen, jak výrobce těchto nafukovadel dokázal vyrobit loď pro turisty, která dokáže i na těžší vodě odpouštět. A v našem případě se asi i dost nadřela. Ale abych byl spravedlivý, tak musím dodat, že to nebyl náš, ale spíš můj případ pro projevení shovívavosti této loďky. Vzhledem k váhovým a silovým rozdílům mezi háčkem a zadákem a hlavně mým kajakářským přístupem k řízení lodi jsem háčkovi nedal skoro žádnou šanci na správné zacházení s tímto plavidlem. Snad se za to nebude na mne zlobit. No ale nakonec se z toho vyklubal moc příjemný zážitek plný událostí, které semo-tamo překvapily, ale hlavně, tedy aspoň mě, rozesmály. Bavil jsem se skvěle a doufám, že dostanu příležitost dát pokus třeba na Čuňovu nebo něčem podobném. Není boha, že…

A proč to píšu? Tedy jednak pro pobavení a jednak je to i takové dost vážné varovaní. Mojí milí drsňáci vyznačující se betonovým klidem… Udělejte si jasno v potravinách, které vás obklopují, aby vás některá z nich nepřipravila právě o ten betonový klid.

==Špluch a cák, Pavel Hurtík==